Kupka (ne František, ale sena)
Kam se hrabe jehla v kupce sena!
Podle Technorati je v tuhle chvíli na světě kolem 120 milionů blogů.
Stoupám do žhavých vrstev blogosféry a duhová křídla mi od toho žáru chytají. Chvíli zoufale levituju a myslím na nedočkavce Ika, na ucho od džbánu, vzdálený brod a kalhoty na půl žerdi, na koláče, co se samy neupečou a na práci, kterou udělám až zítra. Potom padám jemnou sítí pavoučice Dulcibelly dolů, ale po čase mě to přestane bavit, chytám se tonoucího stébla, topíme se spolu, spadla lžička do kafíčka, řehtáme se na plnou hubu, až se nalokám, leknu se, pustím a padám dál, do mechu a kapradí. Ale Křemílek s Vochomůrkou zrovna nejsou doma, tak jen proletím komínem Perníkové chaloupky rovnou do pece a šup na lopatu. Snažím se z ní hrobníkovi utéct, ale to už na šutr vedle mě padá kosa s tupým ostřím, takže kovářova kobyla bude, chudák, zase bez obutí.
Najdu doma jehelníček po babičce a radši už to tady dneska zapíchnu.





